Výrazná stavba uprostřed města dosvědčuje sebevědomí Brňanů i jejich obětavosti při budování důstojného stánku Božího, který by byl stabilní součástí jejich světa a města. Na klenbě presbytáře nacházíme malovaný  Věžerb abatyše oslavanského kláštera cisterciaček s datem roku 1220. Tento letopočet připomíná vysvěcení původního kostela svatého Jakuba, který byl menší, románský a předcházel na tomto místě dnešní stavbu, ale z něhož se nic nezachovalo. Kostel byl obklopen hřbitovem a řadou kaplí, které však byly později postupně zbourány, poslední z nich pří novogotické úpravě v sedmdesátých letech minulého století. K nejstarším patřila kaple sv.Mořice z r. 1352, dále kaple Těla Kristova z r.1369, kaple sv. Voršily, kaple Nanebevzetí P.Marie z r.1413, tzv. Nová kaple z r.1428, dále kaple sv. Trojice uváděná k roku 1463 a kaple sv. Doroty na hřbitově, připomínaná v r.1465. Šlo vesměs o menší stavby, z nichž kaple Těla Kristova je označena jako připojená ke kostelu. Brněnští měšťané v minulosti dotovali svými dary a odkazy tyto kaple i mnohé oltáře uvnitř kostela, rovněž významně přispívali na stavební náklady, jejichž hlavní tíži nesl cisterciácký klášter Oslavanech. Při kostele byla ustanovena řada kaplanů, pro které byla již v r.1415 zbudována rozšířená kaplanka při tehdejší farní budově.

 

Chrám svatého Jakuba v Brně je stavba 54 m dlouhá, 22 m široká a věž má impozantní výšku 94 m. Vyznačuje se presbytářem s polygonálním ochozem. Na presbytář, který je zřejmě starší, navazuje halové trojlodí, oddělené náznakem vítězného oblouku. V západním průčelí stojí mohutná hranolová věž s průchozím hlavním vchodem. Na severní straně se dochovala bývalá předsíň označená uvnitř v nadpraží kamenickou značkou Antona Pilgrama a textem: "1502 Ist Angela/n/gen dy Seiten" (V roce 1502 jsou započaty boční stěny). Pilgramovo autorství máme za jisté nejen u této severní předsZvoníně, dnešní kaple s Pietou /jejíž dva vchody s portálky jsou dnes zazděny/, ale i u točitého kamenného schodiště u sakristie z r.1510, které bylo zbořeno v r.1874. Máme doloženo, že Anton Pilgram, brněnský rodák, nadaný kameník a sochař, působil v Brně minimálně v letech1500 - 1511. Po tomto datu přešel do Vídně, na stavbu sv. Štěpána.

 

Schodiště staré sakristie mělo zajímavou krouženou klenbu s přetínavými žebry. PhDr. Petr Kroupa, který se zabýval stavebně historickým průzkumem chrámu svatého Jakuba, dospívá k závěru, že presbytář byl stavebně ukončen k roku 1473 a nachází jisté obdoby u kostela sv. Ducha v Heidelberku /1398 - 1408/, kde je rovněž použita obkročná troVchodjcípá klenba v ochozu halového chóru. Síťová klenba ze tří žeber kombinovaných v závěru s cípy hvězdy patří do okruhu švábských síťových kleneb. Za autora jakubské klenby chóru považuje Kroupa mistra Hanse, jenž je doložen na řezenském sjezdu kameníků v r.1459 jako "Meister zu Prunn" (mistr z Brna).

 

Po dokončení presbytáře se pokračovalo na trojlodí /viz datovaný nápis Pilgramův/, avšak dne 27.4.1515 kostel vyhořel, zřítila se střecha a všechny oltáře byly zničeny. Bylo nutno vynaložit znovu velké prostředky na opravu a vybavení kostela. V r.1516 byl znovu vysvěcen nový hlavní oltář, z r.1518 pochází kamenný reliéf Oplakávaní Krista, z r.1519 reliéf Ukřižování. V roce 1532 převzalo město Brno patronát nad kostelem od oslavanských cisterciaček, protože ty již neměly dostatek peněz na financování nákladné opravy. V r.1530 si město vypůjčilo 550 zlatých na novou měděnou střechu od augšpurských Fuggerů. Trojlodí zaklenul až kolem r.1570 brněnský zedník Pietro Gabri, v Brně usedlý Ital. Dle vyznačeného data zjišťujeme, že v r.1526 bylo dokončeno kamenné schodiště na kazatelnu.

 

Kazatelna byla však do dnešní podoby upravena v r.1669. V r.1581 bylo provedeno dvojité kamenné schodiště u hlavní věže, s přístupem na kůr. V témže roce dokončil Wolf Nagel kůr. Nové varhany dodal v roce 1692 varhanář Jakub Ryšák z Opavy.

 

Řezbářské ozdoby varhan včetně krále Davida s harfou, dvěma hrajícími anděly a s akantovým dekorem provedl Antonín Riga. V r.1699 však musely být varhany opraveny.

 

Barokizace interiéru byla provedena v letech 1750 - 1766. Byly při ní odstraněny starší dřevěné oltáře a nahrazeny mramorovými, které jsou v kostele dosud. V letech 1871 - 1879 byl kostel radikálně regotizován pod vedením Heinrich Ferstela. Byly odstraněny vnější přístavby a jejich zbytky, které "nepřispívaly k ozdobě kostela". Na jižní straně Ferstel odstranil gotickou předsíň a mladší kaple, na severní straně zbořil již zmíněné Pilgramovo točité schodiště u sakristie, přistavěl nad ní patro a dal sakristii novou střechu. Uvnitř kostela byly odstraněny všechny menší barokní oltáře a 2 empory.

Horní část venkovních opěrných pilířů se starými chrliči byly nahrazeny novými kopiemi, rovněž byly z větší části vyměněny kamenné architektonické články, jako fiály, kraby, rozety a kytky.

 

Dosud zazděná okna na jižní i severní straně fasády byla otevřena, důkladně opraveny a vyměněny byly články ostění a okenní kružby. Výrazná stavba chrámu svatého Jakuba je dominantou středu města Brna a za staletí své existence se nesmazatelně vryla do tváře města.

 

Ve středověku byly známy dvě brněnské školy, petrovská a jakubská. Jakubská škola se pyšnila bohatou knihovnou. Nejvzácnější svazky byly ve třicátých letech 20. století propůjčeny do péče Archivu města Brna Bylo to 125 iluminovaných rukopisů, z nich 18 bylo brněnského původu, dále 200 kusů prvotisků a vzácných tisků.

 

PhDr. František Böhm

 

podle textu dr. Kudělky

 

Brněnské stavební památky gotického období jsou v oblasti monumentální církevní 

architektury reprezentovány dnes již jen dvěma objekty: kostelem Panny Marie

bývalého kláštera ciPůdoryssterciaček na Starém Brně a farním chrámem svatého Jakuba.

Obě stavby jsou přitom strukturálně zcela odlišné.

 

V dnešní době představuje svatojakubský chrám typ městského síňového kostela

redukované katedrální dispozice. Jde o jednoduchou skladbu hlavní a dvou bočních

lodí, stejně nebo přibližně stejně vysokých a v presbytáři obíhajících volně stojící oltář.

Takto vzniklý ochoz, vlastní katedrálovým stavbám Západu, nemá však tzv. věnec 

kaplí a hmotná obálka není na vnějšku zpevněná soustavou opěrných oblouků a volně 

stojících pilířů, dalším charakteristickým znakem katedrál.

Tato podoba však není - přes jednotný dojem, který stavba vzbuzuje - dílem jednoho

plánu a jedné stavební fáze. Nehledě k tomu, že stavba měla v místě pozdně

románského předchůdce, určeného především pro potřebu německých a flanderských

kolonistů a poprvé připomínaného r. 1228, byly stavební dějiny nového kostela velmi dlouhé  

a zejména nejasné.

 

Jejich hlavním problémem je přitom nepochybně zjištění doby zahájení stavby,

tj. doby založení na východ orientovaného presbytáře. Z r. 1469 pochází sice zpráva

o věnování 100 zlatych na stavbu kněžiště a novější literatura se skutečně z větší 

části kloní k názoru, že se stavbou bylo započato až po polovině 15. století, je však důvodná domněnka, že údaj se týká dokončení kněžiště.  

 

Jak totiž ukazuje slohový rozbor této nejstarší části stavby, vznikl presbytář podstatně dříve.  

Svědčí pro to např. osové umístění opěrného pilíře, které připomíná postup 

Petra Parléře u jižní předsíně katedrály svatého Víta v Praze a v presbytáři kostela 

sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem, profil meziokenních žebrových prutů 

a jejich ostruhovité zakončení proťaté podokenní římsou, tvar okenních kružeb opakující některé charakteristické parléřovské motivy, a popř. i rostlinný dekor a fantastické 

chrliče v završení opěrných pilířů, jež motivicky i formálně jsou rovněž blízké pracím 

z Parléřovy huti.  

Poněvadž je málo pravděpodobné, že by šlo o dosti kuriózní druh historismu, a plynulé dožívání Parléřovy tradice lze v druhé polovině 15. stol. vyloučit, je možno položit vznik presbytáře 

a tedy i projekt nového kostela ještě do závěru 14. věku.  

Podle posledních poznatků bylo monumentálně založené kněžiště v této nejstarší 

stavební etapě vybudováno až po patu klenby a zároveň byly vztyčeny volně stojící pilíře.

podle textu dr. Kudělky

 

Brněnské stavební památky gotického období jsou v oblasti monumentální církevní 

architektury reprezentovány dnes již jen dvěma objekty: kostelem Panny Marie

bývalého kláštera ciPůdoryssterciaček na Starém Brně a farním chrámem svatého Jakuba.

Obě stavby jsou přitom strukturálně zcela odlišné.

 

V dnešní době představuje svatojakubský chrám typ městského síňového kostela

redukované katedrální dispozice. Jde o jednoduchou skladbu hlavní a dvou bočních

lodí, stejně nebo přibližně stejně vysokých a v presbytáři obíhajících volně stojící oltář.

Takto vzniklý ochoz, vlastní katedrálovým stavbám Západu, nemá však tzv. věnec 

kaplí a hmotná obálka není na vnějšku zpevněná soustavou opěrných oblouků a volně 

stojících pilířů, dalším charakteristickým znakem katedrál.

Tato podoba však není - přes jednotný dojem, který stavba vzbuzuje - dílem jednoho

plánu a jedné stavební fáze. Nehledě k tomu, že stavba měla v místě pozdně

románského předchůdce, určeného především pro potřebu německých a flanderských

kolonistů a poprvé připomínaného r. 1228, byly stavební dějiny nového kostela velmi dlouhé  

a zejména nejasné.

 

Jejich hlavním problémem je přitom nepochybně zjištění doby zahájení stavby,

tj. doby založení na východ orientovaného presbytáře. Z r. 1469 pochází sice zpráva

o věnování 100 zlatych na stavbu kněžiště a novější literatura se skutečně z větší 

části kloní k názoru, že se stavbou bylo započato až po polovině 15. století, je však důvodná domněnka, že údaj se týká dokončení kněžiště.  

 

Jak totiž ukazuje slohový rozbor této nejstarší části stavby, vznikl presbytář podstatně dříve.  

Svědčí pro to např. osové umístění opěrného pilíře, které připomíná postup 

Petra Parléře u jižní předsíně katedrály svatého Víta v Praze a v presbytáři kostela 

sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem, profil meziokenních žebrových prutů 

a jejich ostruhovité zakončení proťaté podokenní římsou, tvar okenních kružeb opakující některé charakteristické parléřovské motivy, a popř. i rostlinný dekor a fantastické 

chrliče v završení opěrných pilířů, jež motivicky i formálně jsou rovněž blízké pracím 

z Parléřovy huti.  

Poněvadž je málo pravděpodobné, že by šlo o dosti kuriózní druh historismu, a plynulé dožívání Parléřovy tradice lze v druhé polovině 15. stol. vyloučit, je možno položit vznik presbytáře 

a tedy i projekt nového kostela ještě do závěru 14. věku.  

Podle posledních poznatků bylo monumentálně založené kněžiště v této nejstarší 

stavební etapě vybudováno až po patu klenby a zároveň byly vztyčeny volně stojící pilíře.