podle textu dr. Kudělky
Brněnské stavební památky gotického období jsou v oblasti monumentální církevní
architektury reprezentovány dnes již jen dvěma objekty: kostelem Panny Marie
bývalého kláštera ciPůdoryssterciaček na Starém Brně a farním chrámem svatého Jakuba.
Obě stavby jsou přitom strukturálně zcela odlišné.
V dnešní době představuje svatojakubský chrám typ městského síňového kostela
redukované katedrální dispozice. Jde o jednoduchou skladbu hlavní a dvou bočních
lodí, stejně nebo přibližně stejně vysokých a v presbytáři obíhajících volně stojící oltář.
Takto vzniklý ochoz, vlastní katedrálovým stavbám Západu, nemá však tzv. věnec
kaplí a hmotná obálka není na vnějšku zpevněná soustavou opěrných oblouků a volně
stojících pilířů, dalším charakteristickým znakem katedrál.
Tato podoba však není - přes jednotný dojem, který stavba vzbuzuje - dílem jednoho
plánu a jedné stavební fáze. Nehledě k tomu, že stavba měla v místě pozdně
románského předchůdce, určeného především pro potřebu německých a flanderských
kolonistů a poprvé připomínaného r. 1228, byly stavební dějiny nového kostela velmi dlouhé
a zejména nejasné.
Jejich hlavním problémem je přitom nepochybně zjištění doby zahájení stavby,
tj. doby založení na východ orientovaného presbytáře. Z r. 1469 pochází sice zpráva
o věnování 100 zlatych na stavbu kněžiště a novější literatura se skutečně z větší
části kloní k názoru, že se stavbou bylo započato až po polovině 15. století, je však důvodná domněnka, že údaj se týká dokončení kněžiště.
Jak totiž ukazuje slohový rozbor této nejstarší části stavby, vznikl presbytář podstatně dříve.
Svědčí pro to např. osové umístění opěrného pilíře, které připomíná postup
Petra Parléře u jižní předsíně katedrály svatého Víta v Praze a v presbytáři kostela
sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem, profil meziokenních žebrových prutů
a jejich ostruhovité zakončení proťaté podokenní římsou, tvar okenních kružeb opakující některé charakteristické parléřovské motivy, a popř. i rostlinný dekor a fantastické
chrliče v završení opěrných pilířů, jež motivicky i formálně jsou rovněž blízké pracím
z Parléřovy huti.
Poněvadž je málo pravděpodobné, že by šlo o dosti kuriózní druh historismu, a plynulé dožívání Parléřovy tradice lze v druhé polovině 15. stol. vyloučit, je možno položit vznik presbytáře
a tedy i projekt nového kostela ještě do závěru 14. věku.
Podle posledních poznatků bylo monumentálně založené kněžiště v této nejstarší
stavební etapě vybudováno až po patu klenby a zároveň byly vztyčeny volně stojící pilíře.
29 03 2015 - 18:47
Kategorie: Historie
